V první chvíli jsem se lekla, že se jim to plátno přetrhlo opravdu, říká žena odcházející z letního kina v závěru legendární filmové komedie Trhák.

„Ten déšť byl taky umělej?“ přemýšlí nahlas další dáma. „A dědo, jak dělali ten vítr?“ ptá se zvídavý vnouček.

Sledovat filmy pod širým nebem má své kouzlo nejen kvůli nevyzpytatelnému počasí. A i když za poslední čtvrtstoletí zmizely desítky letních kin, stále je kam zajít. Analytici projektu Česko v datech jich napočítali sedm desítek. Nejvíce v Moravskoslezském kraji, v Praze a na jihu Moravy.

PRO ZOBRAZENÍ INTERAKTIVNÍ INFOGRAFIKY KLIKNĚTE ZDE.

PRO ZOBRAZENÍ INTERAKTIVNÍ INFOGRAFIKY KLIKNĚTE ZDE.

„Letní kina stále těží z popularity, kterou si vybudovala za minulého režimu, a zároveň se stávají oblíbeným způsobem trávení večerů ve větších městech,“ říká Zuzana Lhotáková, marketingová manažerka SAS Institutu, který se na projektu podílí.

Boom od 60. let

Letních biografů začalo přibývat v 60. letech minulého století. Tehdy se jejich počet vyšplhal přes stovku. Ještě v roce 1989 si lidé v Československu mohli zpříjemnit prázdniny ve 152 kinech pod hvězdnou oblohou.

V roce 2011, kdy vydalo ministerstvo kultury naposledy Zprávu o české kinematografii, klesl jejich počet pod stovku.

Mizely především velké kamenné amfiteátry, na jejichž údržbu se v nových podmínkách nenašly peníze. Lidem se navíc otevřely nové příležitosti, jak trávit volný čas, a do kin tak nyní chodí jen čtvrtina návštěvníků ve srovnání se situací na sklonku socialismu.

Pojízdné biografy

Přeživší letní kina se v novém tisíciletí musela vypořádat i s nastupující digitalizací.

„Postupem času se ale na trhu objevily cenově dostupné promítací přístroje splňující nároky distributorů,“ říká Jana Morávková z Česka v datech. „A poměrně nízké jsou také ceny za půjčení starších filmů.“

Dařit se začalo nejen pojízdným biografům, které promítají pokaždé na jiném místě, ale i kinům spojeným s kulturními zařízeními nebo festivaly.