Když v roce 1903 přijížděl do cíle prvního ročníku Tour de France vítěz Maurice Garin, měl v nohách 2428 kilometrů. Jeho průměrná rychlost 25,7 kilometru v hodině byla ve své době úctyhodná.

Až v neděli bude na pařížské Champs-Élysées finišovat letošní šampion, jeho průměr se bude pohybovat kolem 40 kilometrů v hodině.

Ono to číslo na první pohled nemusí znít impozantně. Jenže – vezmete-li v potaz, že například loni v Alpách vyšlapali závodníci při kategorizovaných stoupáních zhruba 8,5 tisíce výškových metrů (což je pro srovnání 26 Eiffelových věží nad sebou) a některá stoupání mají spád přes 10 procent, je to výkon na hranici lidských možností.

A tak není divu, že někteří cyklisté se tyto možnosti snaží posunout za jakoukoli cenu.

Ostatně historicky nejrychleji dokázal celou Tour projet Lance Armstrong v roce 2005. Tehdejších 3593 kilometrů zvládl v tempu 41,7 km/h. Jenže dopoval. A tak o toto vítězství (i dalších šest) na Tour de France dodatečně přišel.

Nejrychlejším celkovým vítězem v historii je tak Španěl Óscar Pereiro, který v roce 2006 dojel ve žlutém trikotu do Paříže v průměrné rychlosti 40,8 kilometru v hodině.